Hádej, kdo k nám přišel na návštěvu...

V sobotu před Valentýnem mě známá zavolala, jestli bych se k nim nepřijela podívat na kozu a porozené kůzlata. Koza byla v pořádku, akorát se rozhodla, že se teda o kůzlata starat nebude, jedno kůzle už bylo bohužel mrtvé a druhý kozlík měl namále - hladový, prochladlý a s matkou, která místo péče trkala rohama. Protože známá se běžně o jejich zvířectvo nestará, to má na starosti její manžel, rozhodla jsem se, že si kůzle vezmu k nám, jestli se "chytí". Dalo práci ho zahřát, první porce mléka jsem musela dát stříkačkou, ale pak přišel flašce na chuť. Druhý den už tady cupital, drcal do mě hlavou, ať mu ještě dám mlíko (asi jsem v jeho očích byla pěkná koza :-)) a tak šupajdil zpátky domů. Co mám poslední informace, tak se má Matěj čile k světu.


Beatka z toho měla obrovský zážitek, ještě teď, když skládá skládačku s obrázkem kozy, tak výská a ukazuje na místo, kde kozlík ležel. Má slíbeno, že až bude lepší počasí a nebude kašlat, pojedeme se za Matějem podívat.