úterý 20. prosince 2011

Hračky za skoro dvě kačky III.

Dnešní hračka je Soubor her s tematikou Hello Kitty. Vzhledem k tomu, že jsem dílky laminovala, tak se náklady vyšplhaly na nějakých 60-70 Kč, taky tu byla větší časová náročnost (jeden večer jsem stahovala a upravovala obrázky a kompletovala v počítači), další večer jsem tiskla, stříhala a laminovala, ale s výsledkem jsem docela spokojená.


První z her je "Cesta k vánočnímu stromku", klasická chodička. Místo figurek jsem použila 4 pěnová kolečka, která používá Beatka na třídění barev, místo kostky se otáčejí kartičky, na kterých je jedno nebo dvě barevná kolečka (postupuje se na první nebo druhé pole stejné barvy) nebo hlava Kitty. Hra by šla rozšířit ještě o to, že na polích s Kitty by se musely plnit nějaké úkoly.


Druhá hra je "Kittyngo" neboli Bingo! s Hellou Kitty stáhnuté odsud


Třetí hra "Mlsná Kitty" je inspirovaná touto deskovkou. Akorát nemáme mlsného kocoura a místo myší se sbírají bonbony. Oproti jejich pravidlům jsem dala jen jednu kostku, vzhledem k tomu, že hru budou hrát mladší děti. Kostku jsem vyrobila ze staré kostky ze stavebnice aplikací obrázků bonbonů a hlavy Kitty jako žolíka.

čtvrtek 15. prosince 2011

Krabice na dinosauří sadu

Ještě doplňuji foto krabice (od bot) k dinosauří sadě.

Objevila jsem ve starém časopise článek o dinosaurech se spoustou obrázků. Na víko jsem nalepila jeden velký (trochu drastický :-o), boky krabice jsem polepila různě menšími obrázky.


Hračky za skoro dvě kačky II.

Tentokrát kreativní sada pro výrobu svícnů (nebo dekoračních skleniček).

Potřeba jsou barevné křídy a sůl, struhadlo, uzavíratelné krabičky nebo skleničky, nějaká sklenička (ta poslouží jako svícen), čajová svíčka, lžička, špejle.

Sadu zvládne vyrobit i předškolák pro kamaráda (u nás teda pro kamarádku).

Sůl rozdělíte do krabiček (použila jsem schované plastové krabičky, do kterých se v obchodě prodává pomazánka nebo saláty). Křídy nastrouháte najemno na struhadle, vždy jen jednu barvu. Nastrouhanou křídu přisypete k soli a důkladně promícháte. Postup opakujete pro ostatní barvy. Na naši sadu jsme spotřebovali kilo soli (3,90) a vždy půlku křídy (krabička kříd - 6 barev stála 19,90). Lze použít i zbytky starých kříd.

Přibalíme svícínek (v našem případě skleničku od nějaké staré vyhořelé svíčky), čajovou svíčku, lžičku, špejli a návod.

Do skleničky se sype po vrstvách barevná sůl, potom se po stěnách v určitých vzdálenostech zasouvá špejle. Nahoru se umístí svíčka. Podobná kreativní sada se prodává pro děti od 6 let, ale zvládají to s přehledem i daleko mladší děti. U našich dětí má barevná sůl vždy úspěch (dělali jsme už několikrát), Jáchym strašně rád vyrábí i přímo sůl (soli v sadě na obrázku vytvářel všechny on), Beatka si procvičuje manipulaci se lžičkou při nasypávání. Tak doufám, že to bude mít úspěch i u kamarádky.

Ještě jsme vyrobili krabici - krabici od bot jsme polepili natrhanými kousky papíru ze starého časopisu a naaplikovali ubrousek s motivem vánočních medvídků.


středa 7. prosince 2011

Hračky za skoro dvě kačky I.

Potřebovala jsem vymyslet dárek pro skoro 6ti letého kluka, co má doma hraček opravdu přehršel a chtěla jsem, ať mě to pokud možno nestojí moc peněz. A vzpomněla jsem si, jak jsme v létě s Jáchymem dělali dinosauří vejce (smíchali jsme těsto z vody, mouky, soli a kávového logru, do toho zabalili plastový obal z Kindervajíčka se zabaleným bonbonem uvnitř a nechali na slunci uschnout. Po ztvrdnutí se daly rozbíjet kladívkem, my je použili při jedné z her). A tak jsem se rozhodla pro kamaráda udělat sadu malého archeologa.

Co je potřeba - sádra, malé plastové figurky dinosaurů, stará krabice od bot, plastelína (klidně stará a barevně škaredá :-)), potravinová folie, něco, v čem rozmícháte sádru, kladívko a štěteček (nemusí být nové) , (barvy)

Na potravinovou folii jsem z plastelíny vytvarovala dinosauří stopu.


Folii se stopou jsem umístila do krabice od bot (tak aby potravinová folie pokrývala i stěny, mi se to moc nepodařilo srovnat, ale to asi nevadí). V misce jsem rozmíchala sádru (1kg za 20 Kč a ještě ji skoro půlka zbyla) - míchá se sádra do vody, ne naopak :-). A nalila do krabice.


Když sádra začala zatvrdávat, vmáčkla jsem do ní plastové figurky dinosaurů (balíček za 19,90).

Nechala jsem ztvrdnout, poté z krabice vyklepla a odstranila plastelinu.


Po zaschnutí lze ještě nabarvit.

Zbývá mi zabalit do krabice s kladívkem a štětečkem (máme nějaké kladívko z dětského nářadí, se kterým už si nikdo nehraje) a "návodem". A dárek je hotov. Doufám, že udělá aspoň trochu radost. (Soudě podle Jáchyma, který sice dinosauří vejce se mnou v létě vyráběl, takže věděl, co je uvnitř a stejně ho pak bavily rozbíjet - a o bonbon vůbec nešlo.)

pondělí 5. prosince 2011

Tácky pod hrnky s čajem

Tácky z čajových sáčků zvládnou s pomocí i malé děti a pěkně zabalené spolu s krabičkou čaje můžou být drobným dárkem, který potěší.

Z čajových sáčků odstřihneme bílé okraje a nastříháme na menší části. Děti je cik cak (mohou i pravidelně, ale mi osobně se to více líbí takto) nalepí na čtvrtku. My jsme lepili na čtvercový formát, ale můžete zvolit i jiný. Po zaschnutí jsem rozstřihla na 4 čtverce a zalaminovala.

Takto vypadá kombinace vždy dvou druhů obalů:

A toto je ze směsi různých zbytků.


neděle 4. prosince 2011

Keramika

Po obědě jsem vytáhla samotvrdnoucí hmotu a vrhli jsme se s Jáchymem na výrobu svícnu. Já si teda udělala předpremiéru v sobotu večer, abych zjistila, jestli to vůbec bude realizovatelné. A dopadlo to nad očekávání dobře.

Tady je malý umělec při tvorbě. Je vidět, že ve školce v keramice si nějaké základy osvojil. Stačilo mu radit, občas něco na začátek ukázat (třeba hlazení okrajů), jediné s čím jsem pomohla bylo dotvarování a pořádné přilepení kalíšku na svíčku.

A takto jsem postupovali. Nejdřív jsem udělala šablonu ryby - jak jinak než z kartonové krabice. Hmotu jsme rozváleli (prázdnou lahví od vína :-o), podle šablony ořízli a hrany jsme zahladili navlhčeným prstem. Párátkem jsme vykreslili hlavu, pusu, ploutve a ocas, šupiny jsou udělané otisky lžičkou. Oko je udělané z malé kuličky hmoty, mezi prsty zploštělé a s dírkou uprostřed. Kalíšek na svíčku jsme udělali tak, že jsme obalili plechový kalíšek od čajové svíčky hmotou, v jedné rovině seřízli a po zvrásnění a navlhčení přidělali k tělu ryby. Výsledné dílo teď bude asi dva dny schnout, poté ho přelakujeme.

Jáchymovy dílka vlevo, moje vpravo. Na fotce je to různě barvené, protože to je v různé fázi schnutí.

No a nakonec jsme se tak rozjeli, že jsme ještě vyrobili sovičky a různé drobnosti, buď jako přívěsky na dárky nebo ozdoby na stromeček.

Ozdoba vyrobená otiskem podrážky tenisky.

Jáchyma otiskování natolik bavilo, že vymýšlel různé variace. Překvapil mě, že použil slovo medailon (že vyrábí medailony) a ještě víc tím, že řekl, že bychom to někde mohli prodat :-) Že by budoucí podnikatel ?

A nakonec naše sůvy v detailu, i když špatně nafocené.



středa 30. listopadu 2011

Adventní kalendáře

Tak nám zítra začne "odpočítávání" do vánoc.

Letos jsem vyráběla kalendáře dva - jeden na doma a jeden pro děti u Beatky ve školce.

Ten domácí je v dosažitelné výšce, tak jsem zvědavá, jestli vydrží nebo ho nenechavé Beatčiny ruce očešou dříve.




Školkový má tvar dvoupatrového dortu.


A další kalendář chystám na druhý blog - Pracovní pondělí, tak kdo chcete, zítra nakoukněte.

neděle 27. listopadu 2011

Jak se u nás žije

Já myslím, že dobře :-))

Už jsem hooodně dlouho nic nenapsala, tak teď to napravím aspoň pár fotkama z téměř uplynulého roku.

Z dětí jsou teď parťáci, aspoň občas (dost často taky brečí a ječí). Ale na těchto fotkách mi příjdou jako vzor sourozenecké lásky :-))








Letošní dovolená, aneb na pár dní v Praze. Je znát, že Beatka se někam posunula, potože v extrémních srpnových vedrech (jo, podařilo se nám vybrat ten nejteplejší srpnový prodloužený víkend) s náma zvládla prochodit Prahu a to dokonce bey odpoledního spánku. Mě teda nohy bolely pořádně.






Zbytek léta si děti užívali na zemi, ve vodě i ve vzduchu (tedy na stromě). Opět mi příjde Beatka oproti loňsku šikovnější, ne že by nepadala, ale je to prostě takové jiné.













A taky u nás přetrvává láska ke zvířatům. Vyfoceného kozlíka jsme doma zachraňovali - úspěšně, takže jsme ho rychle mohli poslat zpět domů. Koza se fakt doma chovat nedá, i když Beatce to bylo líto.



Jízdu na ponících si oba přes léto užívali, jak jen to šlo. Škoda, že hipoterapie je pro nás momentálně nedostupná.








A ještě ovečky. To je taková radost, když je může Beatka krmit. Taky pravidelně svojí posunkovštinou naznačuje, že bychom zase někde mohli jet krmit zvířata, ale to si holka bude zase muset počkat na jaro. (Kočky, psi, papoušci a krávy tu vyfocení nejsou, ale i ty má B. ráda.)





A nesmím zapomenout na narozeniny.


17. července - 4 roky



22. října - 6 let




A co dál ?


Beatka letos (s absencemi kvůli nemocem, které se nám ani tento podzim nevyhly) chodí ve školce do jiné třídy a myslím, že jí to prospívá.


Podařilo se nám najít "paní na občasné hlídání" - to když Beatka nemůže do školky a já musím do práce a děda nemůže hlídat. A "teta Miluška" je naprosto skvělá a úžasná.


A Jáchymkovi vypadl první zub.


A příští zápis snad bude dřív než za skoro 10 měsíců.

První adventní neděle

Přejeme všem krásnou a poklidnou advetní neděli.



neděle 27. února 2011

Jáchymova karnevalová sezona

Karnevalem ve školce zřejmě skončila letošní karnevalová sezona. V minulých letech Jáchym vystřídal kostým kuřátka, Spidermana a letadla. Protože příští leden chce letět s kamarádem Ondrou na Měsíc (doufám, že aspoň na měsíc), žije momentálně raketama, vesmírem a kosmonautama. A tak chtěl i masku kosmonauta. Helma je vyrobená technikou papier-mache (ještě byla dokreslená), jednorázová malířská kombineza zakoupená v drogerii za pár korun a na zádech měl kyslíkové bomby vyrobené ze dvou prázdných PET lahví obalených alobalem. Jáchym byl maskou nadšený a já si mnula ruce, že to bylo za hubičku. Akorát jsem na obecní karneval zapomněla foťák :-(.


Beatčin únor ve fotografii

Soustředěná. Takhle se naše dítko s poruchou pozornosti dokáže soustředit, pokud mu tatínek dovolí koukat se na notebook. A aby mu udělala "radost", naučila se cíleně používat tlačítko Esc.


Mladá dáma při očistné koupeli.

Sourozenecká láska. Naštěstí to zatím vypadá, že se mají opravdu rádi. Jáchymek tvrdí, že až pojede příště s babičkou a dědou na dovolenou, tak vezme Beatku s sebou (co na to babička s dědou ?). A že jeden jeho kamarád ve školce umí kouzla, tak si půjčí jeho mozek a zakouzlí, aby Beatka mohla mluvit (tohle mi vhání slzy do očí). Pro Beatku je zase velkej brácha vzor, který se snaží napodobovat.


Dva portréty na Beatčino přání. Ukáže na foťák, postaví se a nahodí většinou nějaký šílený "ksichtík" a utíká se kouknout na displej foťáku, co jsem vyfotila. Podle toho ty fotky taky vypadají.


Sám s nohami na stole... Kde to vzala nevím, snad tatínek občas takhle nohy odloží. Každopádně si to báječně užívala.






Únorové tvoření 4.část - Portrét

Taková jedna bláznivina, na kterou jsem se chystala už déle a kterou jsme vyplnili jeden podvečer.
Dopředu jsem měla vystříhané z časopisů z portrétů různých lidí oči, nosy a ústa. Na barevný papír jsem obkreslila misku, přimalovala krk a ramena a vystřihla (zlepšovák, který asi plno lidí zná - je rychlejší stříhat tři papíry položené na sobě, než každý kreslit a stříhat zvlášť :-)).

Barevný papír jsme nalepili na bílý papír, domalovali vlasy a vybarvili trička. Každý si vybral nějaké oči, nos a pusu a nalepil. Beatce tentokrát pomáhal tatínek, Jáchym zvládl své dílo zcela sám.

A kdyby to někoho zajímalo, tak mé pravé oko pochází od Sabiny Laurinové a levé od představitele mužské hlavní role v Šeherezádě (jméno fakt nevím).


Únorové tvoření 3.část - Tučňáci na sněhu

Aneb jak využít nálepky objevené náhodně při hledání něčeho úplně jiného. (Taky se vám stává, že něco hledáte a najdete něco úplně jiného ?)

Postup je jednoduchý - papír jsme pomalovali vodovkama a dokud byl ještě hodně vlhký, tak jsme ho posypali solí. Sůl takto vytvoří na pomalovaném papíře zvláštní kresbu. Po zaschnutí a vysypání zbytků soli si Beatka lepila nálepky. Jsou to takové ty pěnové, takže se ji z podkladu krásně odlupovaly (u normálních papírových ji musím pomáhat s odlupováním). Nakonec jsem vystřihla sluníčko, namazala lepidlem a Beatka si ho nalepila.


Po schodoch...

Fotky z jedné únorové vycházky. Beatka musela vyjít všechny schody a vyzkoušet všechny branky, jestli jsou zavřené. Taková osadní hlídka.

Při chůzi do schodů hodně vyvažuje rovnováhu rukama, ale i tak je fajn, že do schodů chodí a ne leze. Akorát nevím, co říct při kontrole u psychologa na otázku, jestli zvládá chůzi do schodů samostatně. Dá se říct, že ano, že zvládá, ale to provedení je takové nějaké...


Valentýnská "bojovka"

Při některých příležitostech pro děti doma (i venku) vytvářím "bojové hry". Pro letošního Valentýna jsem nachystala stopovačku se srdíčky. Princip je jednoduchý na každém srdíčku je napsáno, kde hledat další srdíčko, na posledním místě čekal poklad (pro děti drobné dárky do padesátikoruny, pro tatínka čokoláda). Připravila jsem letos obtížnější verzi pro Jáchyma a snadnější pro Beatku. Jáchym měl na modrých srdíčkách veršovánky (vymýšlela jsem na poslední chvíli, takže to žádná velká poezie není, té stejně nejsem schopná :-o), jejichž vyřešením měl uhodnout, kam se vydat dál. Beatka měla napsáno vždy něco jako - "Kde maminka pere prádlo?", "Kde si čistíš zuby?", "Kde se díváš na pohádky?"...

Oběma se hra moc líbila.


A tady jsou veršovánky pro Jáchyma: