Cestou zpět kluci (4,5 a 3 roky) vyrazili dopředu sami. Většinou se snažím průšvihy předvídat, ale dneska se nějak nezadařilo (taky jsme byly se sousedkou zakecané a kluci ještě nikdy neutekli nějak moc dopředu, vždycky někde počkali). Kluci se ztratili. Hledali jsme je asi (pro nás pak už docela nepříjemné) půl hodiny, volala jsem potom tatínkovi, at nám jde naproti. Byli už skoro doma - odchytila je paní o ulici níž. Ale prý se Jáchym přes cestu pěkně rozhlídl. Vysvětlení bylo, že ještě chtěl ukázat Kryštofovi zkratku do školky a pak prostě pokračovali směrem domů. Ale zdrbnutý z toho byl. Já jsem ráda, že to dobře dopadlo a Jáchym si z toho snad vezme ponaučení (já teda taky - vždy se přesně domluvit na místě, kde počkají).
Žádné komentáře:
Okomentovat